Princip konstrukce většiny počítačových refraktometrů je založen na nepřímém oftalmoskopu, který využívá dvě čočky objektivu nebo zaostřovací zrcadla a rozdělovač paprsků. Světelný zdroj vstupuje přímo z okraje zornice a detekční kurzor se může pohybovat v axiálním směru promítacího systému. Projekční čočka, jejíž obraz bude v nekonečnu, bude zřetelně zaostřena na sítnici emetropického oka; pokud je oko, které má být kontrolováno, ametropií, detekční kurzor se bude pohybovat tam a zpět, aby se obraz zaostřil na sítnici.
Moderní konstrukce počítačového refraktoru mají obecně dva hlavní rysy:
1. Ovládání nastavení
Kontrola akomodace je zvláště důležitá pro většinu refrakčních metod. Téměř všechny refraktometry vyžadují, aby se subjekt díval na testovací kurzor nebo obraz kurzoru, což stimuluje úpravu a výsledek testu je překorigovaný nebo podkorigovaný. Ačkoli je testovací kurzor navržen v nekonečnu přes optickou dráhu, protože přístroj je velmi blízko subjektu. Proto je v procesu návrhu testovací kurzor „zamlžený“ a před zahájením měření subjekt nejprve uvidí „mlhu“. " kurzor pro relaxaci akomodace, ale nemůže úplně odstranit akomodaci blízko smyslů.
2. Detekční světlo je infračervené světlo
Detekční světlo aktuálně používaného počítačového refraktometru využívá infračervené světlo s vlnovou délkou 800-950 nm. Důvody jsou: ①Infračervené paprsky jsou méně absorbovány očními tkáněmi než viditelné světlo a více světla se odráží od očního pozadí. Ztráta světelné energie po průchodu detekčního světla nitroočním prostředím je tedy menší, což je zvláště důležité pro měření očí se zakalenými refrakčními médii. ②Pro oko, které má být kontrolováno, jsou detekční vizuální značka a detekční světlo neviditelné, což lépe překonává problém s nastavením způsobený měřením vizuální značky.
