Refraktometr, který zkoumá agregaci světla vstupujícího do oční bulvy. Měří stupeň rozdílu vergence mezi testovaným okem a emmetropním okem na základě stavu emmetropu.
Optometrie je hlavní metodou identifikace refrakčních chyb a v klinické práci zabírá značné množství práce. Tradiční metoda retinoskopie v minulosti je časově náročná a náročná na práci a je velmi obtížné ji zvládnout. Po roce 1970 vznikl nový typ automatického refraktometru, který používal infračervené, elektronické, výpočetní a další technické prostředky ke kontrole agregace světla vstupujícího do oční bulvy.
Refraktometrická optometrie může být použita jako diagnostická optometrie pro montáž měkkých kontaktních čoček, která nevyžaduje dilataci žáků a může rychle měřit stupeň lomu. Výsledky optometrie refraktoru jsou vytištěny automaticky bez převodu. Obecně lze pacienta změřit během několika sekund až několika minut a stupeň refrakční chyby lze rychle změřit, což poskytuje přesnější refrakci a interpupilární vzdálenost pro korekci objektivu.
Přesnost refraktometru je ovlivněna mnoha faktory, například hlava a oči pacienta nejsou dobře koordinovány, pohybují se, oči nejsou dostatečně zaměřeny na cíl v refraktoru, takže relaxační úprava nestačí, což nevyhnutelně ovlivní přesnost výsledků refrakčního testu a dokonce Stupeň opakované kontroly se značně liší. U dětí a pacientů s refrakční intersticiální zákalem je chyba počítačového refraktometru poměrně velká a ani refrakce nemůže být detekována. Proto není vhodné používat počítačem měřenou dioptrii jako jediný základ pro brýle. Počítačová optometrie nemůže nahradit retinoskopii a technologii korekce čoček, pouze poskytnout užitečnou referenci pro manuální optometrii.
Refraktometr může rychle změřit obecnou situaci refrakční chyby, což může poskytnout užitečnou referenci pro pochopení stupně lomu spotřebitelů a velkého počtu ambulantní optometrie.